2003

Po stěnách pravých nadějích

Mám srdce jak zvon   

A poslouchám ten tón

Souznění duší

Na brány buší

Mé myšlenky se toulají

A slzy při tom stékají

Po stěnách pravých nadějí

V pravdách ve světě obstojí

Mým tajemstvím je ten

Co políbí tu zem

Potají nosí

Ve větru bosý

Jsem zakletá do růže

A nikdo nepomůže

Do nitra bodá

Chodidla bosá

Totální noční čtvrteční opilost! 05/02/04 – 06/02/04

Děla

Nechci být přítěží

za padlý národ,

do konce života se bíti

až na dno, až za hrob.

Čas podlehl všem

co přísahali na těla,

co přísahali na zuboženou zem

Bez kulometů a děla.

Ponocný

Ponocný šel spát

a co tu budu dělat já?

Mám snad řvát,

že nedožiji rána snad?

Ne, jsem člověk z masa a kostí

a komu se to nelíbí,

tak ať se postí.

Klíčovým břemenem nad prahem dne,

je ten, kdo nechť povstane,

třeba za práva ponocných,

těch v potaz národa svatých!

Duše z buše

Nechci být svatá,

ten kdo to vyslovil,

nabádá slova svá.

Kdo to řekl?

Přede mnou si na zem klekl?

Ta pošetilost, ten chtíč!

Nikomu nevyzradím svůj klíč!

Za spásu mé duše

prosím domorodce z buše,

ne tebe, chtíči velký,

jsem ta, co nepodléhá ti!

Kapybara zpívá

Ráda bych poznala život

bez všech předsudků a konvencí

a v pravdě bych přesvědčila národ,

že může žít i bez emocí.

Je to však pošetilost,

ďábel v těle dřímá.

ano, je to velká blbost,

tak jako když kapybara zpívá.

Však nezoufej bože,

snad jednou vymyslíš,

to proč jsou všude nože

a vraha všech vyslídíš!